Again: Kapitola 4. - „Prosím neplakej.“

3. dubna 2015 v 19:40 | Tess | 16 y. o. | CZ |  Again [Story]
Z pohledu dominantní osoby - Gemmmy



Snažila jsem se být otevřená a zodpovědět jí všechny otázky. Zároveň mě ale hrozně zajímal její život. Co jsem se dozvěděla, ta ženská byla opravdu krutá. Už vím, proč je tak uzavřená, muselo to pro ni být hrozné. Sekala se v řeči, rozhodně mi neřekla vše. Na druhou stranu to chápu, muselo to pro ni být hrozně těžké. Docela mě to naštvalo, jak se s takovými lidmi dá vůbec vydržet? Ty jizvy…


Vylámala ze mě u stolu snad polovinu mého života. Moje dětství bylo takové, že matka neustále pracovala jako fotografka modelek. Byla málokdy doma, vlastně téměř nepřetržitě cestovala. Otec chlastal, nic zvláštního. Musela jsem se o sebe většinou starat sama. Začala jsem se tedy učit. Měla jsem spoustu koníčků. Vařila jsem, uklízela, zpívala, kreslila a hlavně se učila. Díkybohu jsem neměla nijak extra hroznou pubertu, většinou jsem se už od mala dobře ovládala. Divte se nebo ne, gympl nemám. Hlásila jsem se tam v páté i deváté třídě, ale bez úspěchu. Když jsem vyšla z devítky, šla jsem tedy na ekonomku. Byla jsem hodné oblíbená a udělala si spoustu známých. Taky jsem ošukala hodně lidí a získala nějaké zkušenosti. Nikdy jsem nebyla úplně svatá. Ano, už v tu dobu jsem věděla, že nejsem normální. V devatenácti, těsně před maturitou jsem se nechala sterilizovat. Po maturitě jsem se opravdu hodně učila a přihlásila se na sociální práva. Při tom jsem pracovala, protože mě rodiče odmítali zásobovat penězma. Na vysoké škole jsem nastoupila rovnou do třetího ročníku, okamžitě po dokončení jsem dostala velmi dobře placenou nabídku k práci. Teď už pracuji nějakou dobu na plný úvazek a mám spoustu peněz. Mám za sebou celkem 3 BDSM vztahy. Jednou jsem byla submisivní, dvakrát dominantní. První vztah skončil špatně, hodně jsme se hádali. Nedokázala jsem být poslušnou. Druhý, kde jsem byla již dominantní, byl o něco lepší, ale moje děvka nesplňovala mé představy. Třetí byl naprosto hrozný. Ta holka nebyla schopna cokoli vydržet, udělat… Když jsem se podívala na hodiny, bylo už skoro dvanáct.

"Měly bychom jít spát, zítra bude náročný den." Trošku vyplašeně zamrkala. Musela jsem se usmát.

Společně jsme vešly do mé ložnice. Já se šla ještě jednou vysprchovat. Když jsem přišla, už spokojeně oddychovala, stále v oblečení. Chvíli jsem se na ní koukala. Byla hrozně krásná. Teď, bez jejího divokého lesku v očích vypadala tak nevinně. Přišla jsem k ní, svlékla ji do spodního prádla a přikryla dekou. Na stolek jsem jí položila smlouvu a propisku. Oblékla jsem si noční košilku a zalehla vedle ní. Musí to podepsat. Zavíraly se mi oči.

Sluneční paprsky mě ostře bodaly do očí. Zavrtala jsem se do peřiny, to mi ale nepomohlo, protože za chvilku mi začalo být hrozné horko. Otočila jsem se na Pezz. Stále ještě spala. Vstala jsem a došourala se do koupelny. Vyčistila si zuby, nakrémovala pleť a udělala něco s těma příšernýma vlasy. To, že jsem doma, neznamená, že musím vypadat hrozně. Vydala jsem se do kuchyně. Sakra, co má ráda? Chvíli jsem přemýšlela. Nakonec jsem si potichu zapnula hudbu a pustila se do vaječné omelety se šunkou a hráškem. Zamyslela jsem se a málem to připálila. Kruci! Dala jsem omeletu na talíř a na druhý nakrájela ovoce a zalila ho medem. K tomu jsem přidala kávu se smetanou a ovocný džus a vydala se do ložnice.
Pezz stále ještě spala. Položila jsem to na postel, sedla si do tureckého sedu a čekala. Netrvalo ani čtvrt hodiny, když jsem zaznamenala, že se otočila a nadzvedla na loktech. Chvíli koukala na stolek.

"Tady." Otočila se na mě a široce se usmála. Podala jsem jí tác. Chvíli ho zkoumala.

"Děkuji moc, miluju omelety, jen… nepiju kávu." omluvně pokrčila rameny.

"Oh, moje chyba." řekla jsem a vzala jsem si hrneček. Upíjela jsem kávu a sledovala ji při jídle. Občas se na mě koukla a zamračila se. Asi není moc ráda, když se na ní někdo kouká. Když dojedla, vzala jsem si od ní tác a odložila ho na zem. Začala mluvit.

"No, ohledně té smlouvy, chtěla jsem se ještě zeptat na jednu věc."

"Do toho, je na stole."

"Já.... Ehm.... Bojím se." Sklopila jsem hlavu, nic jiného jsem dělat nemohla. Kruci. Nevěří mi, to je snad to nejhorší, co mi mohla říct. Zvedla jsem oči.

"Co jsem udělala?" Otevřela pusu a zírala na mě. Pokračovala jsem: "Proč mi nedůvěřuješ? Co jsem udělala špatně?" Začaly se jí po tvářích kutálet slzy. Ne, tohle jsem nechtěla. Přisunula jsem se k ní a obejmula ji.

"Prosím neplakej."

"Po-podepíšu t-t-to.."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama